Když se dnes rozhlédneme kolem sebe, nejednou nabýváme pocitu, že je vše skoro v normálu, skoro jako kdysi za starých časů, kdy tu ještě nebyla koronavirová pandemie. Lidé nepanikaří, mnohé provozovny nejrůznějšího zaměření jsou už zase otevřené a nabízejí nám své služby, lidé se neděsí kontaktu s jinými lidmi a nebojí se třeba v dopravních prostředcích zakašlat, aby se od nich ostatní štítivě neodsouvali nebo je dokonce nepranýřovali. A jenom leckde dosud povinně nošené roušky a respirátory nám stále ještě viditelně připomínají, že tu dosud všechno v pořádku není.

A ono to tu skutečně ještě ani zdaleka v pořádku není. Zpravodajství už nás sice tolik nebombarduje koronavirovými statistikami, počty nakažených jsou prý daleko nižší než dříve a můžeme kdeco, co jsme dříve nemohli, ba přímo nesměli, ale lidstvo pořád ještě nedosáhlo ideálu, tedy vymizení oné nákazy, která si s námi hodně nepříjemně pohrála. A jak všichni dobře víme, není ani dobře vypadající statistika zárukou klidného a plnohodnotného života, protože nakažení mohou nemoc snadno šířit a vše se tak kdykoliv může zase dramaticky zhoršit, pokud se v boji s koronavirem poleví.

A tak bychom měli být bdělí. A rozhodně bychom neměli ignorovat antigenní testy ze slin, jež jsou nám dostupné a jejichž použití zvládne každý z nás. Měli bychom na tyto testy určitě sázet, kdykoliv pojmeme podezření, že jsme se někde nakazili koronavirem, a používat bychom je vlastně měli asi i tehdy, když nám zdánlivě nic není, protože bychom mohli být i nevědomky bezpříznakovými přenašeči, šířícími nemoc dál. Což samozřejmě není v ničím zájmu.
Určitě vám tak lze doporučit, abyste se testovali. Tedy abyste si zjišťovali, zda náhodou nejste pozitivní na nukleokapsidové proteiny nového koronaviru, jež signalizují infekci. Protože dokud tu koronavirus bude, nebude náš život plnohodnotný.