Montessori, to není jenom styl výuky a výchovy, ale především Maria Montessori. Původně žádná učitelka, ba lékařka z Itálie, která se velmi zabývala dětstvím.

Její život počal v srpnu roku 1870 v Chiaravalle v Itálii. Její životní poslání se projevilo již v dětství, a proto začala studovat chlapeckou školu, kde se věnovala vědě a inženýrství. Ve studiu pokračovala, a to konkrétně na lékařské škole, což bylo na svou dobu neobvyklé a nepřirozené, díky tomu byla první ženou s titulem z medicíny. Své názory si nenechávala pro sebe, proto na kongresu žen prosazovala práva žen a jejich rovnost s muži. Následně se začala věnovat studiím o postižených dětech, přes co se dostala k práci na psychiatrické klinice. Její život zřejmě změnil pohled na výuku od ředitele ortofrenické školy, která vzdělávala děti s poruchami vývoje, a to velmi kvalitně.

Postupem času se dostala v roce 1907 k otevření jejího prvního dětského domova a následně v roce 1909 k výuce její metody výuky. Celé to dospělo k tomu, že svět má zájem. Montessori školy a školky, výuková centra a školící centra pro učitele se v celém pokrokovém světě rozrostla počínaje Velkou Británií. A dnes? Dnes máme její výuku i v naší zemi, kde kapacita těchto vzdělávacích institucí praská ve švech.

Prakticky jde o to ukázat dětem, že mohou být tím, kým chtějí být. Není tedy neobvyklé, že tříleté dítě dokáže počítat a patnáctileté dítě vede vlastní podnik. Snaha dokázat jim, že jim svět věří a oni sami můžou věřit sobě je to nejdůležitější. Kdo si věří dokáže totiž cokoli chce. Dítě je dle Montessori jedinečná osobnost, na což se bohužel naše konzumní společnost nezaměřuje a na děti není pořádně čas.

Celý výukový program má jasný řád, vědecky podložená fakta o dětském vývoji, vládne svobodou, zodpovědností, soustředěností, citlivostí a smysluplností. Dítě je partner, který má stejná práva jako dospělý člověk.